Podnik

I

U kompjůtru nad tuzérem,
seděl technik podvečerem:
"Jeď, systéme, jeď,
ať mám prachy hned.

Čistím, čistím si brejličky,
oči už mám bez vodičky.
Jeď, systéme, jeď,
ať mám prachy hned.

Dnes je čtvrtek, zejtra pátek,
pořád dělám i ve svátek.
Jeď, systéme, jeď,
ať mám prachy hned.

Bledá kůže, oči rudé,
zejtra už to tady bude.
Jeď, systéme, jeď,
ať mám prachy hned.

II

Ráno raníčko panna vstala,
noťas si s sebou taky brala:
"Půjdu matičko k jezeru,
střelím ten starej krám v bazaru."

"Ach nechoď, cenu už nemá co to mělo,
vždyť je to pomalé, žádné dělo!
Že bude na nový je jenom sen,
možná tak telefon s dotací jen.

Už jsem si jeden vybírala,
pak jsem se na značku podívala,
bulvy mi vylezly o půl čísla ven,
šlak by mě trefil z těch epláckých cen.

Bílá barva vydatnou marži tají,
náklady další se v něm ukrývají,
projedem úspory za jediný den,
za pocit z VIP, vrať noťák sem.

Nemá dceruška, nemá stání,
do appstore jí cos pohání,
vlézt dovnitř jí cos nutí,
nemůže odolat vnitřnímu pnutí.

První iPhone vyzkoušela,
poslední soudnost jí opustila,
a po mladičké dívčině,
vyjeli prodejci jak saně.

Vyvalili se oči, jak bagru kola,
zůstaly tak, už nemrknula.
Obchodník smlouvu smíchy poprskal,
a zlotřilý technik zatleskal.

III

Nevesely truchlivy
jsou ty eplí kraje,
kde si každý svým miláčkem
ego masíruje.

Ten miláček nezahřívá,
teplo z něj nezavěje,
prodáno v appstore
jistota bez volby, bez naděje.

Nevesely truchlivy
jsou ty kraje eplí,
všichni už jsou negramotní,
někteří jsou teplí.

Dvůr podniku je prostranný,
bohatství v něm dosti,
berou tu cokoliv peníze, orgány,
šperky i kosti.

A kdo jednou v křišťálovou
bránu jeho vkročí,
sotva jim kdy zůstanou,
ve správných jamkách oči.

Technik sedí v představenstvu,
rozvíjí své sítě,
každá obět jeho PR,
chová se jak dítě.

Hajej, dadej, můj iPádku,
můj plastový synu!
Ty mi všeho dopřáváš,
já už jenom kynu.

Ty radostně vypínáš,
ke mně pecky obě,
už skoro nic neslyším
a to jen díky tobě.

Tam na zemi za appstorem,
u bílého chtíče,
nechala jsem všechny prachy
a ukradly mi klíče.

Hajej, dadej synku můj,
můj iPádku milý,
kterak nemám vzpomínati
na tu slastnou chvíli.

Máma měla svých pár věcí,
noťák patříl k tomu,
však ani se nenadála,
zdrhla jsem s ním z domu.

Do bazaru dala jsem ho,
ale byly chyby,
ten chlapík mi nezaplatil,
furt byl samý kdyby.

Tak jsem na něj nastoupila
pokoj jeho duši,
vzala jsem si co mi slíbil
a uřízla mu uši.

Hajej, dadej můj miláčku,
připojím tě síti,
budu s tebou celé noci,
incestní vztah míti.

Připojena, přihlášena
při plné rychlosti,
nakoupit si v appstore
stačí mi k radosti.

"Vyhoďte to děcko!
Není mi do zpěvu!
Zas ten Google proklatý
popouzí mne k hněvu.

Nic už jíst mi nechutná,
v těle žluč mi kyne,
zabírá nám naše trhy,
jako mnohé jiné.

"Nechtěla bych určitě,
býti ve tvé kůži,
na krku ti cosi roste,
na lýtku máš růži.

Mládí tvého jarý štěp,
přelomený v půli,
měl bys začít sepisovat
svou poslední vůli.

Stokrát jsi to odložil,
a pak zkoušel zase,
za ty roky s klávesnicí,
píšeš jako prase.

Stokrát jsi se posilnil
whisky toku mnohém,
tvá játra ti jednou jistě
dají rychlé sbohem.

Stokrát jsem tě viděla
a taky to všem řekla,
maskuješ to jégrovkama,
když ti moč utekla.

Nedělej se, nedělej,
teďka se to láme,
zrovna ti teď cuká v oku
a víš co se stane?

Chceš-li svůj věk utajiti,
je důležitá cena,
někdo tvrdí, že prý beton,
ale ten tu schopnost nemá.
 
Učiňit se nesmrtelným
zhodnoť podle citu,
na tolik tě totiž vyjde,
tvá pověst plná mýtů."

Rád bych velmi, rád bych já,
slavný, nesmrtelný
k mým nohám na věčné časy
padali by věrní.

Vše tesáno do kamene
i zápis z naší schůze,
ale liché volby fontu
obávám se tuze.

Nuže - dovolím si já,
při vlastní plné vůli,
poručit ať moji věrní
začnou brousit kůly.

Neživte tu bratry své,
ani duše jiné,
sic pozemské naše zboží,
nenahradí jiné.

Nenechte žít nikoho
z rána do večera;
kdo nenosí iPhona
a nic s tím neudělá.

Od klekání do klekání
dávám lhůtu sobě,
vymyslet ten správný název,
dnešní Apple době.

IV

Jaké, jaké by to bylo
bez ochrany před viry?
Jaké bylo by brouzdání
bez prohlížeče Safari?
A když potom v dlouhém čase
zvýšit výkon chtějí zase,
aj, kdo může za zlé míti
nový iMac zaplatiti?

Celé dny se podnik těší
na trhu zela mezera:
„Nastávaj nám léta zlatá!
Všechno bude doběla!"-
Akcie je velmi drahá,
nikdo nevěří už v Boha;
všichni živí jsou mu věrní.
Výběr modelů? Příšerný!" -

Přišel večer. - Technik
chodí venku po dvoře;
dvéře klínem zastrčeny,
Linux, Windows v komoře.
Poslední prokleté duše,
neklaní se správné soše,
chtějí sami vybrat sobě,
bez žádné moci nahoře." -

Když klekání odzvonili,
buch buch! venku na dvéře:
„Nelegálně užíváte tři patenty moje,
klik, vypínání počítače, rezervace večeře." -
"Vari od našeho prahu,
vari pryč, ty lstivý vrahu,
koho dřív jsi podezříval,
hnije na dně v jezeře!"-

O půlnoci buch buch! zase
na ty dvéře zpukřelé:
„Nezkoušejte co vydrží trpělivost moje,
soudit se tu budu s každým,až se z toho posere!" -
„Vari od našeho prahu,
vari pryč, ty lstivý vrahu,
ten kdo tebe dříve srával,
prý v základech si ustele!"-

A potřetí buch buch! zase,
když se šeřil ranní svit:
„Naposledy! Zaplaťe mi za patenty moje,
pak vás možná nechám žít!"
Ach ta volba, muka, muka.
kardiakům srdce puká!
Za Linux naušnice zlatá,
Kdo má Windows bude zbit!.-

„Všude už to bude moje,
plány kuje inteligence vrah.
Zda sežene se nový model,
má teď hlavně každý strach.
"Ať jsi z Varů, Prahy, nebo Brna,
všude stejná dostupnost i cena;
vezmi vařič, stan a spacák,
přijď si počkat na náš práh".

V davu to jak v úle hučí,
ve frontě dítě naříká;
nářek ostře bodá v duši,
potom náhle zaniká.
„Je to tady, běda, běda,
každý se ptá souseda;
Platit kartou, jen když je zlatá!
Mnoha svěrači tu prudce něco uniká!"-

Počet zbývajících kusů nade dveřmi.
Tučný text rudý - krvavý.
Než prodejna otevřela,
sebevrah v davu se odpálí.
Komu došli náboje už mrtvý leží -
O poslední kus iPhone tu teď běží.
Když zmizela z LCD jednička
zbytek se poleje benzínem a upálí.

   
© Na stránce použit Joomla template Allrounder, autoři www.lernvid.com - texty, úprava template a scriptů Petr Holas, korektury Lenka Hubáčková © 2012 DOGNET